Bandity jsme dokázali odhalit, a tak bylo další setkání s šerifem již poněkud optimističtější. Šerif však konstatoval, že je zásob málo a že má hlad. Vypadalo to, že se mu místní strava šéfkuchaře El Bartoñera úplně nezamlouvá. Jenže ve Svojaneru a jeho okolí se bizoni, kterých bylo dříve mnoho a byli ideální pro pořádné zásoby, dlouho neukázali. Ovšem najednou se mezi nás vřítil velikánský bizoní samec. Byl pronásledovaný jedním potulným indiánem, kteří se na jejich lovení specializovali.
Jenže indián se jen prohnal okolo nás za bizonem a nic nám neřekl. Šerif tedy přišel za námi s prosbou se bizona vydat hledat a stopovat. Jenže bizoni a indiáni obzvlášť se nestopují snadno. Na stopě jsme tak museli opět pod vedením spřátelených mexikánců luštit šifry, řešit hádanky nebo se nechat provést značně komplikovaným terénem. Se vším jsme si dokázali poradit a okolní obyvatelé nám za pomoc při řešení problémů dali několik předmětů, které by nám mohli pomoct při hledání bizona.
Bizona se nakonec i s indiánem povedlo vystopovat. Bizon tam už dokonce ležel, protože rudé tváři se ho mezitím povedlo dohnat a porazit. S indiánem jsme vyjednali obchod, kdy jsme směnili obdržené předměty od obyvatel z okolí Svojanera za poražené zvíře. Chvíli se své kořisti nechtěl vzdát, ale nakonec byla dohoda na světě. Zisk tak dobrého a kvalitního kousku jsme večer ve Svojaneru pořádně oslavili velkou taneční zábavou.