Naše práce na obnově Svojanera a rozšiřování jeho území k nám dnes přinesla oheň míru. Ten byl zažehnut ve večerních hodinách a potkali se u něj všichni rančeři a rančerky. Zpívalo se hodně, hrály se písně současné, ale i ty, které nepamatuje zrovna každý z nás. V jednu chvíli však začal být slyšet v dáli indiánský ryk, který se však velmi rychle přibližoval. Až jsme nakonec indiána uviděli, jak se blíží k nám.
Indián za námi přišel s tím, že hledá v okolí další indiány, protože potřebuje pomoct. Vůdce jejich kmene Orlí křídlo, nejstarší indián široko daleko, který byl již dlouho jejich náčelníkem a komunikoval s předky, by chtěl odejít na věčnost. Jenže to momentálně nemůže, jelikož se z jeho šamanské čelenky poztrácela všechna indiánská pera. My jsme se posléze rozhodli indiánovi s jeho problémem pomoct.
Za hledáním per se tedy vydali nejmladší rančeři a rančerky. V temném lese se jim nakonec podařilo všechna pera dohledat a čelenku pro Orlí křídlo sestavit. Tu donesli nejmladší zpět k ohni odkud se s ní vydali na cestu za Orlím křídlem všichni ostatní. Ti museli absolvovat náročnou cestu a dávat v temném lese pozor, protože se zde objevovaly nenápadné obrazce, které potom mohly dát dohromady příběh. Nakonec jsme k Orlímu křídlu úspěšně dorazili a čelenku mu předali. On nám za odměnu díky svým schopnostem vykouzlil naše táborová trička.